Domškoláci versus školáci

Domškoláci versus školáci

Většina z nás si uvědomuje, že dítě stráví hromadu hodin denně učením se ve škole a následně i doma nad domácími úkoly. Nechápeme proto, jak to zvládají rodiče, kteří učí svoje děti doma. Je to opravdu tolik časově náročné, jak to tací rodiče zvládají?

Muž dítě tabule

Každý den se probudíme se zvukem budíku, a chvátáme se umýt, nasnídat, obléci a rychle vypravit děti do školy. Odpoledne dostaneme do rukou notýsek nebo žákovskou knížku, abychom se dozvěděli, jak to tomu našemu potomkovi nejde, co provedl, a kolik máme na to či ono poslat do školy peněz. Večer ještě dohlédneme na úkoly, nad kterými se s největší pravděpodobností ještě rozčílíme. A zítra zase znovu.

Domškoláci, jak si říkají děti na individuálním vzdělávání, se obvykle probouzejí, jak potřebují. Jejich den nezačíná žádným shonem ani stresem, protože nejsou orientováni být ve škole na čas. Rodič zná svoje dítě nejlépe, a tak ví jak a čemu se zrovna věnovat. Pokud se dodrží předem jasný učební výstup a projde přezkoušením, zpravidla jednou za půl roku, pak má taková rodinná škola dostatek času na to věnovat se tomu k čemu dítko tíhne nebo ho baví. Přestávky jsou tak dlouhé, jak je potřeba a je možné při nich dělat de facto cokoliv. Velkým plusem je i plánování dovolené, která tak není vázaná na termín prázdnin.

V klasické třídě se řeší začátkem hodiny spoustu záležitostí jako je docházka, domácí úkoly, kázeňské problémy nebo naopak výlety a další věci. To doma odpadá. Právě individuální výukou se dítě vše naučí mnohem snáze a podstatně rychleji. Děti na domácí výuce potřebují oproti těm ve školních lavicích až o třetinu méně času k pochopení tématu.

Velkým plusem je, že zde děti nezažívají šikanu, a nesetkávají se z mnoha nesmyslnými pravidly a vynucenými autoritami. Rodiče jsou pro ně přirozenou autoritou a společně tráveným časem je rodina mnohem více pospolitá, než je tomu právě při klasické školní docházce, která je založená na represích a neustálému hodnocení.
Děti učení globus

Jediným nedostatkem individuálního vzdělávání zůstává fakt, že rodič vzdělavatel má časově omezené možnosti výdělku. Současná legislativa nedovoluje ani zařazení se pod státní pojištěnce, jako osoba pečující, pokud nemáte jedno dítě do sedmi let nebo alespoň dvě děti do patnácti let. A tak většina takových rodin je stále bohužel znatelně častěji z okruhu těch finančně dobře zajištěných.